Kam jedeme, tati?

Milý Mathieu,
Milý Thomasi,

když jste byli malí, býval jsem o Vánocích někdy v pokušení darovat vám nějakou knížku, třeba Tintina. Mohli bychom si o ní potom společně povídat. Tintina znám dobře, všechny jeho příběhy jsem několikrát četl. Ale nikdy jsem to neudělal, bylo to zbytečné, neuměli jste číst. Nikdy se to ani nenaučíte. Vašimi vánočními dárky zůstanou už navždycky jen kostičky nebo autíčka…

Teď, když Mathieu odešel hledat svůj balon někam, kde mu ho už nemůžeme pomoct najít, teď, když Thomas, který na Zemi zůstal, má hlavu čím dál tím víc v oblacích, vám chci přece jen jednu knihu věnovat. Knihu, kterou jsem napsal pro vás. Aby se na vás nezapomnělo, abyste nebyli jen fotkou na průkazu ZTP.

Jean-Louis Fournier napsal s nadhledem a cynickým humorem hořký příběh svých dvou těžce tělesně i duševně postižených synů. Vzpomínky a příhody, často popisované jen na několika řádcích a vždy s brilantní pointou, téměř vždy zamrazí v zádech. Kniha byla oceněna v roce 2008 cenou Prix Femina, porotou složenou výhradně z žen, ale její příběh dojme každého, kdo má vlastní děti nebo zkušenosti s hendikepovanými.

• Typ Název souboru Velikost
• Obsah 56.5 kB

• Typ Název souboru Velikost
• Ukázková kapitola 73.4 kB